Sarii příběh-minulost

9. září 2010 v 13:38 | Žvejka

...

V té době mi bylo jedenáct let. Žila jsem s mámou a sestřičkou Sirael v malém domku. Otec nás opustil těsně po tom, co jsme se se sestrou narodily. Maminka byla nemocná, ale přesto pracovala, aby nás uživila.
Sama ženská s dvěma dětmi to měla těžké.

Se sestřičkou jsme byly stejně staré a téměř stejné. Sirael měla o pár odstínů světlejší pleť a tmavší vlasy. Také byla hodně pohublá a slabá. Jednoduše chytla každou nemoc, která se v jejím okolí vyskytla. Od malička se učila střílet z luku a vyhrála několik soutěží. Byla velmi nadaná. Zato já jsem nikdy nepřišla luku na chuť. Vždy mě více lákal meč, ale ten se prý hodil jen pro muže. Když máma pracovala, někdo se musel starat o domácnost. Tento úkol připadl mně. Ve volných chvílích jsem pomáhala mámě vydělat trochu peněz.



Mámy nemoc se každým měsícem zhoršovala. Na začátku jara už nevstávala z postele. Bylo to opravdu těžké období. Musela jsem každý den tvrdě pracovat za málo peněz a domů přicházela s obavami o budoucnosti. Po třech měsících nemoci podlehla.

Sestřička nesla smrt mámy hodně špatně a začaly se u ní též projevovat příznaky nemoci. Měla jsem strach, že také brzy umře. Starala jsem se o ni a nemoc se zlepšila. Léky ale byly drahé a na nic moc dalšího nám peníze nezbývaly. Musely jsme prodat náš dům a sehnat si levný podnájem.

Malé město má dost nevýhod. Téměř všichni se v něm znají a najde se zde málo pracovních příležitostí. Dlouho jsem si snažila najít stálé zaměstnání, ale pořádně jsem mohla sehnat jen samé příležitostné jako hlídání dětí, uklízení a v době žní práci na poli. Počestně si moc mladá dívka nevydělá.

Uplynulo léto a jak to tak bývá, přišel podzim. V nedalekém statku sháněli děvečky a čeledíny. Statek patřil bohatému sedlákovi. Měl přísné oči a ještě nepříjemnější hlas. Neplatil moc peněz, ale bylo to lepší, než jsem vydělala kdy dřív. Pracovala jsem od brzkého rána až chvilku po západu slunce, kdy jsem musela dát večeři zvířatům.

Ale osud mi nepřál zůstat moc dlouho na statku. Stalo se to asi měsíc po tom, co jsem nastoupila. Zrovna jsem krmila slepice, když na dvorek přišel sedlák. Dobrou chvíli mě pozoroval pronikavým pohledem. Pak ke mně ze zadu přišel a chytil mě kolem pasu. Lekla jsem se a ztuhla. Potichu mi zašeptal do ucha. "Kotě, vím, že nemáš moc peněz a musíš kromě sebe uživit i sestru. Moc se mi líbíš. Tak co si trochu přivydělat?" Otočil mě a chtěl mě políbit. Vyvlíkla jsem si ruku a vrazila jsem mu facku. Byl chvíli v šoku. Asi neočekával odmítnutí. Já ten okamžik využila, abych se uvolnila z jeho sevření a rychle jsem běžela pryč. V běhu jsem zakřikla něco, že by si neměl plést pojmy děvka a děvečka.Od této příhody jsem se už nikdy na statku neukázala a vyhýbala jsem se mu širokým obloukem.

Naštěstí za necelý měsíc na předměstí otevřeli nový hostinec, v kterém jsem našla své místo. Hospodský nám za nízkou cenu pronajal malý pokojík nahoře a nemusely jsme ani platit za jídlo. Naše malé městečko na ostrově bylo jaksi odtrženo od zbytku světa. Občas k nám zavítal nějaký ten námořník nebo cizinec a vyprávěli prapodivné historky, ale jinak se tam nic zvláštního nedělo. A tak jsem žila. Obsluhovala a často vařila za věčně opilého kuchaře.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hakky Shika Shun Hakky Shika Shun | Web | 9. září 2010 v 14:01 | Reagovat

Moc krásný příběh! :)

2 Nim Nim | Web | 9. září 2010 v 22:40 | Reagovat

Fakt super! Na začátku mi skoro vytryskly slzy. Hlavně proto, že jsem se v tu chvíli do našich postav vážně vcítila. :) Opravdu moc krásně píšeš, sestřičko. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.