Září 2010

Sarii příběh(6. část)

22. září 2010 v 20:23 | Žvejka
,,,,,,,,,,,,,,,
Bylo časné ráno, ale Sam už byl vzhůru. Popřála jsem mu dobré ráno. On mi odpověděl pozdravem a navázal na včerejší rozhovor. "Co si myslíš, že se stane, když to nestihnem?" "Musíme to stihnout! Jinou možnost nechci brát v úvahu." řekla jsem rázně. "Same, ty jsi tu vyrůstal, neznáš nějakou zkratku?"
Sam se hluboce zamyslel a po dobré chvíli mi odpověděl. "Leda skrz ten Les Mrtvých… A to se mi nelíbí."

"To je opravdu tak zlý?" zeptala jsem se zvědavě.

"Nikdy jsem jim nejel." přiznal.

"No, asi to opravdu není moc dobrý nápad… Taky by jsme mohli jet… k bábě?" Při slově bába se Baltazar, který do teď usilovně předstíral, že spí, rozzářil. "Myslím, že by nám mohla pomoct" pokračovala jsem dál. "A když si pospíšíme, u ní budeme za dva dny."

"Hmmm… Jo." souhlasil stručně Sam.


Neexistuje dobro bez zla

22. září 2010 v 8:59 | Žvejka |  Poezie
...
Neexistuje dobro bez zla,
jako neexistuje den bez noci.
Každý má ve své moci,
jestli jeho srdce zahalí tma.

Nitky osudu jsou spletité,
těžko říci kam tě zavedou.
Možná půjdeš cestou škaredou.
Možná sny se ti zdají rozbité.

Ale na obzoru slunce vychází
a přináší sebou nový začátek.
Vstoupíš do neznámých vrátek,
kde k tobě jiný osud přichází.

Sarii příběh (5. část)

18. září 2010 v 13:33 | Žvejka

....
Jedem třetí den. Je pozdní poledne, slunce se líně schovává za obzorem.   Čas plyne strašně pomalu. Poslední dny byly ve znamení mlčení, jízdy a občasných zastavení. Co se všechno stalo? Petr se prvního dne po pár hodinách probudil z bezvědomí. Neměla jsme odvahu se začít Petra vyptávat a Sam? No, známe Sama, Samovi mlčení nedělá problémy. A tak vznikla tato situace… Ticho… Každý se sám topí ve vlastních myšlenkách… Ale osud přál tomu, aby se tato situace brzy změnila.

 Projížděli jsme zrovna lesem, když můj kůň se něčeho lekl a splašil se. Chvíli jsem seděla ztuhle a v šoku. Po pár vteřinách se mi vrátila rozvaha a rozhodla jsem se, že musím zastavit. Zasedla jsem v sedle, přitáhla otěže a strhla koni hlavu na stranu. Kůň pomalu a jistě zpomalil, ale ten fakt, že nemůže letět rychle kupředu se mu nelíbil a začal vyhazovat. Najednou jsem za sebou uslyšela divnou řeč. To… zaklínání. Petr začal něco mumlat. Kůň se zatím moc neuklidnil, ale Petr také nepřestal. Sam situaci znepokojeně pozoroval. Nejraději by mi šel pomoct… Ale snad mi už Petr pomáhal, nebo ne?

Když si Žvejka hraje ;)

10. září 2010 v 19:36 | Žvejka |  Obrázky (c)


anime girl

Pokus

10. září 2010 v 11:54 | Žvejka |  Obrázky (c)
...

Sarii příběh-minulost

9. září 2010 v 13:38 | Žvejka

...

V té době mi bylo jedenáct let. Žila jsem s mámou a sestřičkou Sirael v malém domku. Otec nás opustil těsně po tom, co jsme se se sestrou narodily. Maminka byla nemocná, ale přesto pracovala, aby nás uživila.
Sama ženská s dvěma dětmi to měla těžké.

Se sestřičkou jsme byly stejně staré a téměř stejné. Sirael měla o pár odstínů světlejší pleť a tmavší vlasy. Také byla hodně pohublá a slabá. Jednoduše chytla každou nemoc, která se v jejím okolí vyskytla. Od malička se učila střílet z luku a vyhrála několik soutěží. Byla velmi nadaná. Zato já jsem nikdy nepřišla luku na chuť. Vždy mě více lákal meč, ale ten se prý hodil jen pro muže. Když máma pracovala, někdo se musel starat o domácnost. Tento úkol připadl mně. Ve volných chvílích jsem pomáhala mámě vydělat trochu peněz.

Sarii příběh-těžko zaředitelná část... asi by patřila někde do půlky jedničky? :))

8. září 2010 v 15:45 | Žvejka
...
Bylo poledne. Ve starém statku, který stál trochu stranou od ostatních, malá hnědovlasá elfka zrovna připravovala oběd.  Práce jí šla od ruky. Polévku už měla hotovou a zrovna připravovala druhý chod-obilné placky. Místnost byla naplněná příjemnou vůní. Potichu si pobrukovala písničku. Vařila ráda, byla to jedna z věcí, kterou opravdu uměla. Byla šťastná. Nebo spíš bych řekla, že byla nejvíc šťastná, jak to v její situaci šlo. Pořád jí něco chybělo-její sestra, která byla stovky možná tisíce kilometrů vzdálená. Dokáže se o sebe postarat? Nezhorší se její nemoc? Je v pořádku? To byly otázky, které se Sarie každou chvíli honily v hlavě… Ale  teď ne, říkám, že byla šťastná. Snažila se zaměstnat drobnosmi každodenního života.

Náhle ji z jejích jednoduchých myšlenek probraly kroky. Do místnosti vešel Petr, kterého sem přilákala vůně polévky.Po celém dopoledni stráveném na poli měl hlad. Saria se na něho usmála a dala mu lžíci polévky, aby ochutnal. Také musí zmínit fakt, že nepřišel jen kvůli polévce, ale taky kvůli té krásné elfce u plotny. ;) Sariu měl čím dál tím radši, ale měl kvůli tomu na sebe vztek. Nechápete proč? Petr ze sebe začínal mít strach. Pomalu mu docházelo, že není vše v pořádku a že je ostatním nebezpečný. Hlavně nechtěl jí ublížit a připoutat ji k sobě. To by bylo pěkně sobecké. Ale jak vůbec může vědět, že Saria k němu něco cítí. Byl si jitý, že jeho společnost jí nevadí, i když ona byla hodná na každého.

Ještěrka

3. září 2010 v 19:41 | Žvejka |  Zvířata
Ano, ještě pořád žiji a po dlouhé odmlce zveřejňuji dvě své fotografie ještěrky, kterou jsem vyfotila letos v Řecku.Když budete hodní, možná sem přidám další články a fotky z dovolené ;) a možná i něco jiného.
...
,,,