Prosinec 2008

Žába

28. prosince 2008 v 11:01 | ŽvEjKa |  Poezie
Jednou mě sem také napadlo dát pro změnu básničku... (nevím, zda je to dobrý nápad) Psaní poezie mi totiž opravdu nejde... tuto básničku jsem psala do školy v 8. třídě XD

Seděla princezna na lavičce,
pozorovala hladinu jezera.
Rovnala si myšlenky ve hlavičce,
nevšimla si padajícícho šera.

V tom šeru přiskákala žába,
která vylezla z jezera.
Povídá, princezno nebuť baba,
polib mě a objeví se pěkný mizera.

Budeme bydlet ve tvém hradu,
s mojí matkou, kupou dětí.
Nemusíš tušit žádnou zradu.
Jen mi uvaříš, zameteš smetí.

Večeře se velmi vydařila,
leč princezna jedla sama.
Žabí stehýnka si poručila,
Nestála o žádné drama.

Vánoční horor

23. prosince 2008 v 12:26 | ŽvEjKa |  Funny
Santa Claus nám už dárky nepřinese XD Říkám, že jsem pro Ježíška :)


Zase akorát kecám

23. prosince 2008 v 10:27 | ŽvEjKa
Ahoj lidi. Už zítra bude Štědrý den... ale mě to vůbec nedochází.. jen kvůli datu v kalendáři a také, že na plno blocích se objevily o tomto články...... prostě nejsem schopná uvěřit tomu, že brzy budem čerpat atmosféru krásně vonícího stromečku, cukroví, zapálených svíček a hlavně budem spolu... při té představě je mi teďka do pláče... je to pro mě tak vzdálené...až neuvěřitelné... V poslední době si připadám taková-ztracená-to je to správné slovo. Chtěla bych se najít... najít správnou cestu... a čím víc jí hledám, tím více se vzdaluje...
Ani nevím, proč Vám to sem píšu, už nebudu obtěžovat... stějně vím, kdo si to přečte a vám holky to můžu říct i osobně nebo na icq...

Mějte se krásně, užívejte svátků, volna... a hlavně nezapomeňte na rodinu a přátele :)

Stopy 3

22. prosince 2008 v 21:36 | ŽvEjKa
Stála za mnou, krásná, smutná... V očích se jí leskly slzy a zoufalství. Pohladil jsem jí po její pobledlé tváři. "Co se tu stalo?" Její mlčení mi nahánělo strach. Neodpověděla, otočila se a popošla ke druhé straně pokoje. Pomalu vyndala jednu z vyčnívajících cihel ze stěny. Přistoupil jsem k tomuto místu s neblahou předtuchou. Připadalo mi, jako když vím přesně, co se za tou zdí nachází, ale nechtěl jsem tomu uvěřit... Pořád byla malá naděje, že se mýlím. Když jsem s námahou vyndal další cihly, má neblahá předtucha se vyplnila. Po těle se mi rozlil chlad. Mezi stěnami domu bylo zazděné tělo mrtvé dívky. Vypadala, jako by před chvílí usnula. Kdyby nebyla chladná jako kus ledu, klidně bych tomu uvěřil. Na sobě měla jen tenké bílé šaty, blonďaté vlasy jí splývaly podél obličeje a končily někde u pasu.

Přesně jsem věděl, co mám udělat a proč mě duše mrtvé dívky vyhledala. Tělo jsem opatrně vzal do náruče a odnesl do lesa ke dvou břízkám. Pomalu jsem začal kopal hrob ve zmrzlé půdě. Šlo to velmi špatně, ale hnala mě k práci naděje, naděje za mrtvou dívku, která v klidu bude navždy snít. Práce mi trvala několik hodin, pak jsem ještě z kusu kamene sestrojil náhrobek a vytesal do něj nápis-Andělé jsou nejúžasnější stvoření na světě... zde spí nejkrásnější z nich. Dívka navždy zmizela, zbyla po ní suchá růže a v mé mysli vzpomínka na její nádherné černé oči, na které bych nikdy nemohl zapomenout. Byl jsem šťastný, věděl jsem, že nyní sladce spí pod nebem plných hvězd, ráno nad její hlavou tiše vane vítr a ptáčci provázejí den tichým zpěvem. Možná se jednou potkáme v nebi... a ona mi vše poví... vše o jejím životě...
Spi sladce, anděli...

Sfinx (Sfinga)

22. prosince 2008 v 20:49 | ŽvEjKa |  Bájná zvířata a bytosti
Sfinx je mýtický tvor, který má tělo lvas hlavou berana, sokola nebo člověka. Zmíňky o Sfinx se objevovaly ve starověkém Egyptě odkud se dostala do řecké mytologie. V moderním umění se Sfinx stala symbolem záhadnosti ženy.

V mytologii starého řecka se vyskytovala jediná sfinx. Tato sfinx byla obrovské monstrum, které mělo hlavu a hruď ženy, lví tělo, hadí ocas a ptačí (orlí) křídla. Její přesnější životopis není znám, prakticky se o ní ví jen to, že ji Héra poslala z Etiopie k Thébám, zde se usídlila na hoře Sfingio a dávala všem procházejícím hádanku a toho kdo ji neuhodl toho rozsápala . Měla osudem určeno, že až někdo její hádanku uhodne, tak zemře, což se naplnilo.

Zdroj:Wikipedie


Gryffin

22. prosince 2008 v 20:38 | ŽvEjKa |  Bájná zvířata a bytosti
Mýtická obluda - kříženec lva a orla. Do Řecka a odtud do Říma se dostali gryfové z Východu, kde vznikli jako jedna z odrůd fantastických bytostí, jimiž vyplnily tamější dávné národy svět svých představ. Nejstarší z těchto bytostí známe z Egypta - například Sfinga. Z Mezopotámie známe křížence lvů nebo býků s člověkem, lvů s dravými ptáky atd. Z Indie a Persie přichází zejména kombinace lvů nebo býků s dravými ptáky. Jak a kdy se z těchto bytostí vyvinuli gryfové, není jednoznačně zjištěno. Na řecké půdě se s nimi poprvé setkáváme na výtvarných památkách ze 17. - 16. st. př. n. l.
V literatuře se o těchto bytostech prý poprvé zmýnil Hesiodos. První doložená zmínka o nich pochází až od Hérodota, tedy z poloviny 5, st. př. n. l. Píše, že jsou to obludy se lvími těly a s orlími křídly a drápy, které žijí na nejvzdálenějším severu Asie a střeží tam ložiska zlata před jednookými Arismapany. Pozdější autoři se o nich dozvěděli víc. Byly prý silnější než všechna zvířata s výjimkou lvů a slonů, člověk se jich mohl zmocnit jen krátce po jejich vylíhnutí. Žily v Indi, kde pronásledovaly zlatokopy ze strachu o svá mláďata,i nebo v Baktrii, kde samy vyhrabávaly ze země zlato a dělaly si z něho hnízda.
Právě z těchto středověkých představ se zrodila současná podoba a chápání gryfů. Nyní jsou zobrazováni jako obrovští ptáci s krutě zahnutým zobákem a nebezpečnými kovově černými drápy. Mívají peří v různých odstínech šedi, kdy nejčastěji je to barva popela, ale výjimkou není ani hluboká modř a temná hněď. V polovině těla pírka plynule přechází v jemné chmýří, které se vzápětí mění v krémovou srst na silných lvích tlapách a ocasu. Bývají označováni za velmi vznešená zvířata, která jednoznačně slouží Řádu a jsou často spojovány s nebeskými silami, jako jsou andělé.

Zdroj:Wikipedie

Fénix

21. prosince 2008 v 21:20 | ŽvEjKa |  Bájná zvířata a bytosti
Fénix je bájný pták, který se vyskytuje v mytologiích mnoha národů. V podrobnostech se jednotlivé země liší, základním znakem je však fakt, že Fénix zemře spálením sebe sama a opět se ze svého popela narodí. Nejstarším známým "Fénixem" je egyptský "pták Bennu", který je zobrazován jako volavka nebo sokol s volavčí hlavou. V Antice přilétá starý Fénix jednou za 500 let do chrámu v Heliopolis, kde shoří a znovu se narodí jako mladý pták. Číňané svého Fénixe nazývají Feng-chuang, ačkoliv ten se od evropského Fénixe značně liší. Fénix je univerzální symbol znovuzrození nebo štěstí.
Fénixovy údajné vlastnosti: Najít ho nelze, neboť místa, kde se nachází, jsou tajemná a neobjevitelná. Pokud by se někdo (nejen člověk) pokusil ublížit mu, je odsouzen k věčnému zatracení. Vládne neuvěřitelnou, božskou mocí, avšak využívá jí jen velmi zřídka.

Fénixe můžete najít jak v pohádkách, mýtech a příbězích, tak na obloze (souhvězdí fénixe) a třeba jako druh čaje. :)

Zdroj:Wikipedie

Stopy 2

21. prosince 2008 v 10:24 | ŽvEjKa
Ahoj! Jmenuji se Mirek. Jsem 17 letý kluk. Před pár dny jsem se probudil z dlouhého spánku, z tiché a věčné tmy. Bez myšlenek, bez světla jsem spal přes 2 roky. Bolelo mě celé tělo, jak bylo po tuto dobu stuhlé, bez žádného pořádného pohybu. A ze všeho nejhorší byla hlava... nemohl jsem si vzpomenout co se stalo... pamatuju si jen... na ní. Jediný obličej, který jsem občas v té tmě zahlédl. Krásného smutného anděla, který mě svýma tmavýma očima volal k sobě. Já se jí zadíval do jejích krásných očí a pomalu se propadal tmou. Pak přišlo probuzení. Chvíli jsem si musel zvykat na to světlo. A potom přišli otázky... Co se stalo? Kdo byla ta dívka? Ale žádné smysluplné odpovědi. Dozvěděl jsem se, že mě našli v lese nedaleko od našeho domu. V dlani jsem držel suchou růži. Nikdo nemohl přijít na to, proč jsem začal opouštět tento svět. Několikrát se mi zastavilo srdce... byl jsem na prahu smrti... Já se však vůbec necítil unavený. Přece jsem spal už dost dlouho. A nyní byl den. Toužil jsem po odpovědích a vzpomenout si...

Uplynul ještě nějaký čas, než mě pustili z nemocnice. Byl jsem rozhodnut se vydat do lesíka. Byl přibližně stejný čas jako tenkrát. Seděl jsem dlouho do večera na zíďce za naším domem, rovnal si myšlenky. Je to zvláštní se probudit po dvou letech spánku, být o dva roky starší a přitom za tu dobu nic neudělat, nic neprožít. Rodiče a přátelé se mi pokoušeli pomoct překonat mé pocity, ale stejně to bylo velmi obtížné. Snažil jsem se uklidnit své rozbouřené srdce, pozoroval jsem sníh padající z oblaků. Nemyslel jsem na nic, jen čekal... nevím, na co přesně... asi na nějaké znamení, že je ten správný čas, vydat se za získáním odpovědí. Zahlédl jsem černou kočku s bílými ťapkami. Potichu našlapávala ve sněhu... ťap ťap...ťapity ťap...

Vydal jsem se za ní. Šla do lesa. Brzy se mi temná kočka v lese ztratila. Zůstal jsem stát nehybně za jedním stromem... Ve tmě jsem zahlédl dívku v bílých šatech s dlouhými blond vlasy, které jí ve vlnách splývaly podél obličeje a končili někde u pasu. A ty oči... oči, které navždy zůstanou v mé mysly. S pohledem smutného anděla se na mě otočila. A potichu promluvila. "Pojď za mnou, lásko..." Její hlas zněl ozvěnou. Projel mnou mráz. Ale šel jsem za ní jako očarovaný... Ťap ťap... ťapity ťap....

Došli jsme k domu... starému, rozpadlému... Dívka si sedla na jeden z kamenů ležících na zemi. Na chvíli se mi povedlo se odpoutat od jejích očí. Vešel jsem mezi zdi domu. V první místnosti stálo pár kusů starého nábytku. Místnost byla cítit zatuchlinou a hnilobou. Procházel jsem jednotlivé místnosti, ale jediná tato byla jakžtakž zachovalá. Ostatní byly plné sněhu a cihel, které odpadávaly ze zdí. Vešel jsem znovu do první místnosti a pečlivě ji začal prohlížet. Na zdi visel zaprášený obraz. Otřel jsem z něj nános prachu. Barva na něm byla už značně popraskaná, ale stejně šlo rozpoznat zobrazení dívky... v krásných dlouhých šatech s úsměvem ve tvářích... a neodolatelnýma hlubokýma očima... v kterých byla cítit až nepopsatelná radost. Podél obličeje jí splývaly ve vlnách blonďaté vlasy... nadpozemský anděl...

Bez nadpisu

20. prosince 2008 v 21:54 | ŽvEjKa
Ahoj lidi, je tu nový oblek blogu.... tak trochu černý... jak moje nálada (omlouvám se, ale nemám chuť se rozepisovat)

Lucky

19. prosince 2008 v 11:09 | ŽvEjKa |  Koníci :D
Trochu jsem poupravila staré fotky s jedním skvělým koníkem.

Diskuze na téma: ČAJ

17. prosince 2008 v 10:01 | ŽvEjKa |  Vaše názory a diskuze...
Méte rádi čaje? Jaké druhy? K jaké příležitosti si čaj dáte? Chodíte do čajoven?-Prostě téma čaj.

Já za svojí osobu čaje miluji a v poslední době je piju skoro pořád. Mám ráda všechny možné druhy-od ovocných, přes zelené až po černé. Ale asi nejraději mám bílý a zelený. Doma máme mnoho kvalitních čajů, které táta přivezl z ciziny (Převážně z Turecka a Číny) , takže mám co ochutnávat :). Do čajoven chodím moc ráda hlavně s fajn človíčky.

Trochu o čaji

17. prosince 2008 v 9:46 | ŽvEjKa |  Jiné
ZELENÝ ČAJ

Zelené čaje nejsou fermentovány, neboť hned po sběru se čajové lístky spařují vodní párou. Správně připravený zelený čaj dává světle žlutý aromatický nápoj nahořklé chuti, který pomáhá nejen proti fyzické únavě, ale povzbuzuje ducha i mysl.

Každý listový čaj lze připravit více různými způsoby. Všeobecným pravidlem u zelených čajů je zalévání vodou, která prošla varem, ale zchladla na 60-80°C. Příliš teplá voda způsobí vyluhování tříslovin a dalších substancí a nálev má hořkou chuť až pachuť. Čaj zalitý příliš chladnou vodou má mdlou až vodovou chuť, protože se vonné a chuťové složky uvolnily z listů jen málo.
Kvalitní listové zelené čaje lze zalévat vícekrát. Pro další nálevy lze zvýšit teplotu vody nebo prodloužit dobu louhování.
Doba louhování pro první nálev může u zelených čajů být od 30 sekund do několika minut. Opět záleží na konkrétním čaji. Při kratších dobách louhování se běžně používá větší množství čaje, než u louhování delšího.
Množství čaje pro přípravu se v Evropě odměřovalo na malé lžičky, což vedlo k zažití pojmu "čajová lžička". U kvalitních sypaných čajů s různou sypnou hmotností, velikostí listu však tento způsob není příliš spolehlivý. Vhodnější je proto odvážení čaje. Pro přípravu 1,5dl nálevu se používají 2 - 4gr čaje.
Nelze stanovit "správný" způsob přípravy čaje. Každá sklizeň i stejného druhu čaje je vždycky odlišná a prožitek spojený s čajováním spočívá také v experimentu a odhalování kvalit čaje, který se připravuje.
Země původu: Čína, Japonsko

Diskuze na téma: Vánoce

14. prosince 2008 v 12:10 | ŽvEjKa |  Vaše názory a diskuze...
Lidi, tešíte se na Vánoce? Co pro Vás znamenají? Už máte dárky? Jak u Vás slavíte Vánoce? Pečete cukroví? Jaký míváte doma stromeček?... Zajímalo by mě vše toto a ještě plno dalších věcí. Prostě tu je téma Vánoce volně k diskuzi. Těším se na Vaše názory a prosím, torchu se rozepište. Chtěla bych, aby se tentokrát tu diskuze trochu rozjela.

Jestli máte rádi "našeho českého" Ježíška a ne "amerického" Santu Clause, který je všude propagovaný, tak můžete podepsat petici ZDE

Stopy 1

12. prosince 2008 v 13:39 | ŽvEjKa
Předem se omlouvám za případné chyby v textu. Tuto část povídky jsem psala v autobuse a teď jen hloupě přepisovala, na víc nemám čas. Tak na následné chyby mě prosím upozorněte a já je opravím. Jinak tato povídka takto nekončí. Bude mít více dílů. :)


Navečer zimní krajinu pokryla peřina sněhu, zatím lidskou nohou nedotčená. Ve sněhu bylo jen několik stop havranů, kteří nyní seděli na nedalekém stromě. Ničím nerušené ticho, klid... V tuto dobu vyšel z domu chlapec. Procházel zmrzlou krajinou a nechával za sebou jen kapky roztátého sněhu.

Musel jsem jít na nákup do nedalekého obchodu. Po dlouhé době bylo venku ticho, které jsem tak potřeboval, jen vítr šuměl ve větvích stromů a ozvěnou byly slyšet mé kroky ve sněhu... jen ťap ťap...ťapity ťap...
Právě jsem šel po jedné z odlehlejších cest, když jsem zahlédl dívku. Hned upotala můj pohled-krásná, nevinná, nadpozemský anděl. Doposud jsem neviděl tolik nádhery najednou. Promluvil jsem na ní. Ona se na mě plaše ohlédla svými černýma očima. Byla téměř nahá, měla na sobě jen dlouhé bílé šaty. Blonďaté vlasy ji ve vlnách splývaly podél obličeje a končily někde u pasu. V očích měla smutek zasněného dítetě smíšený s určitým druhem radosti, který nedokážu popsat.
Otočila se a tichou chůzí zamířila někam do tmy. Já jsem šel za ní. Nevím, co mě to napadlo, ale musel jsem.

Jen ťap ťap ozývaly se mé kroky ve sněhu. Ona lehce našlapávala. Její nahá chodidla nezanechala za sebou ani stopy.
Ťap ťap... ťapity ťap....

Šli jsme temnou lesní cestou, až jsme došli na palouk. Zde stál starý rozpadlý dům. Střecha se celá propadla, jak trámy, které ji podepíraly, shnily. Zdi trčící vzhůru do nebe pokrýval porost mechu a břečťanu. Okolí, kde kdysi bývala zahrada, bylo zarostlé plevelem a stromy. Z domu vyzařovala atmosféra plynoucího času. Takovéto domy se dnes už dávno nestaví. Dívka se kus od domu zastavila. Zadíval jsem se jí do očí. V jejích očích se zračil netvor, který mě vyděsil téměř k smrti. Pak se ale znovu proměnil v nevinného anděla. Dívka mě vzala za ruku.
Na louce je jen čistá pokrývka sněhu, starý dům bez střechy a stopy, které končí napůl cesty a dále už nikde nepokračují....
ťap ťap...ťapity ťap

Diskuze na téma: Mikuláš

6. prosince 2008 v 10:49 | ŽvEjKa |  Vaše názory a diskuze...

Jednou je tu zase téma na diskuzi. Chci slyšet, co si myslíte o slavení svátku Mikuláše a po případě jeho doprovodu-andělích a čertech... (Jak jste slavili Mikuláše? zážitky z dětství," Mikuláš nebo Santa?...) Prostě cokoliv! Budu moc ráda za vaše názory. :)