Listopad 2007

PLS

29. listopadu 2007 v 21:32 | ŽvEjKa

Noc

28. listopadu 2007 v 20:44 | ŽvEjKa |  Popelnice xD
Je krásný jasný večer, na nebi svítí miliony hvězd a nad nimi jasný měsíc jako jejich tajný strážce. O kus dál se rozkládá malé městečko, kde svítí mnoho světel jak tajný odraz děje na nebi. Ticho kolem nic neruší, jen malá černá kočka přeběhla přes cestu a zmizela ve tmě. V dáli ještě zablikaly její zelené oči. Čas v noci plyne pomalu, jako mrtvá voda, jen potichu ubíhá, ale málokdo to vnímá.
Náhle se čas úplně zastavil, ochladilo se a na nebi zhasly všechny hvězdy. Jen pobledlý měsíc svítí skrz mraky. Jeho stříbrný paprsek dopadá někam do dále-na rozkvetlou louku, kde v měsíčním svitu leží anděl. Jeho křídla se třpytí ve svitu měsíce a slzy potichu dopadají na zem. Květiny v okolí vadnou a kolem anděla roste jen trnitý popínavý keř, který bolestí anděla se čím dál tím víc zelená a ovíjí se okolo jeho těla. Anděl pomalu umírá. Svět nikdy neviděl krásnější bytost, ale ani smutnější. Jediný, kdo je svědkem děje na louce je měsíc a ten to nikomu nepoví. Čím čas rychleji plyne, bolest sílí a tma se rozrůstá v okolí... Náhle začne vycházet na obzoru slunce a je tu nový den, nový čas...

WiNtER DiZaJneK

24. listopadu 2007 v 10:58 | ŽvEjKa
Pomalu a jistě přichází zima, tak jsem také změnila dizajnek bločku na zimní :). Snad se vám bude líbit...


CraZy MonSteRs

18. listopadu 2007 v 21:34

XD

18. listopadu 2007 v 20:10
Dneska jsem se skoro celý odpoledne učila až do večera , takže fakt nuda... No, byla jsem nějak už z toho unavená a mozek jsem už měla uplně vygumovaný Tak jsem tady... Ale najednou mě popadla uplně skvělá nálada a plno nápadů na nový dizajnek...Asi sem brzo nějaký dám XD...


Jezero

12. listopadu 2007 v 16:44 | ŽvEjKa |  Popelnice xD
Stojím na břehu černého jezera a pozoruju jeho čistou hladinu. Všude kolem je právě napadlý sníh. Pomalu mi začíná být zima. Přecejenom jsem vyběhla ven na rychlo, jen v tričku a dlouhé sukni. Normálně bych už umírala zimou, ale teď ten chlad nevnímám, hlavu mám příliš plnou událostí několika posledních minut a černých myšlenek. Stejně černých, jako je to jezero. Co kdybych skočila do něj, všiml by si toho někdo?... Někdo určitě, ale nevím, jestli by na tom někomu sešlo.
Pomalu jsem začala slézat blíž, po malé skalce. Studený kámen dost klouzal, ale mně bylo jedno, jestli dnešek přežiju nebo ne. Skála mi trochu drásala dlaně a ty zanechávaly ve sněhu krvavé stopy. Slezla jsem na malou plochu u jezera.
Už tu ležím několik hodin a vlasy mám plné sněhových vloček. Pomalu přestávám vnímat okolí, jen posledních pár slz padlo do sněhu a lehce ho rozehřálo. Pak už nic, jen tma.
Do té tmy pomalu proniklo světlo a pak jsem pomalu začala rozeznávat obrysy nemocničního pokoje a několik známých ustaraných obličejů. Mám hlavu plnou nevyslovených myšlenek a otázek, jen je říct...

Zima

12. listopadu 2007 v 15:04

Silnice

11. listopadu 2007 v 11:59
Tento vtip mi přišel e-mailem :D
Po kalifornské pláži se prochází chlapík zamyšlený do svoji modlitby. Najednou zvolá: "Pane, splň mi jedno přání!" Nad hlavou se mu zjeví mohutné temné mračno a zaburácí hlas boží. "Celý život se snažíš být přímý a čestný, splním ti tvé jedno přání". Chlapík povídá: "Postav mi most na Hawaj, abych se tam mohl kdykoliv dostat autem." Bůh na to: "Tvoje přání je velmi materialistické! Jen si představ s jakými problémy se takové přání spojuje: pilíře až na dno Pacifiku, všechen ten beton a ocel, co by to stálo!!! Dokážu tvoje přání splnit,ale těžko
se mi akceptuje tvoje orientace na světské věci. Zkus ještě chvilku uvažovat a vyslovit přání, které by pro mě bylo poctou!"Chlapík se ztěžka zamyslel a po dlouhé chvíli nakonec povídá:
"Pane, přál bych si rozumět ženám. Chci vědět, jak se cítí v hloubce svého
srdce, co mají na mysli, když mě ignorují, proč pláčou, co chtějí povědět když říkají "NE". Bůh: "A............na tom mostě chceš mít dva anebo čtyři jízdní
pruhy?"

Zima or podzim???

11. listopadu 2007 v 11:43 | ŽvEjKa |  Popelnice xD
Dneska jsem se probudila a nemohla jsem věřit vlastním očím. Venku sněžilo... :) A to je ještě podzim ne??? I když nevypadá to tak, nebo rozhodně ne dneska. Sníh mám ráda, ale u nás nebývá ani moc v zimě, tak jakto že teď??? XD No, možná už je zima, rozhodně venku jo... (a to teď nemyslím roční období)

Kdysi dávno...

10. listopadu 2007 v 20:38 | ŽvEjKa |  S milými človíčky
Že nepoznáte, kdo to je?? Já jsem to blonďaté sluníčko a Rebi to hnědovlasé :D (3 roky, Rebi 4) No, jsem prohlížela rodiné albíčka a narazila na tuto fotečku XD (Rebi, doufám, že neva zveřejnění...)

Něco ze spolužáků

6. listopadu 2007 v 18:28
No, vynechám komentáříky k mým fotkám a jinak zatím toto se mi urodilo na spolužácích. MTMMMMRRRR zlatíčka moje... Prostě máme superky kolektiv... Doufám, že to tak vydrží...
AerobicLady@seznam.cz Zuziiiiiiiiiiii,ty strasne srandovnii holcina,ja Te snad nevidela ani jednou se mracit Strasne v pohodeeeeeeeeeee,snad budem kamosky MTR
Boubiedoure@seznam.cz JJJ, Susana pořád se směje, je v pohodě, mooc
Megyy@seznam.cz Pokud bych měla vyjádřit jaká je Zuzka čísli od jedné do deseti postupovala bych následovně: Chování : 2 :-D nikdo není dokonalý....Škola: 5 zlatá střední cesta....žádnej šprtík, ale hloupá není! Vzhled: 1 je to takovej andílek:)....Povaha jako celek: 1, je to supr čupr holčina.....Takže celková známka se pohybuje okolo 2 a to je skvělý výsledek :-D Seš takový moje zlatíčko, takže na čísla se teď vyseru a řeknu to jednodušeji: mám tě ráda brouku
tigris.com@seznam.cz Zuzka je supr kámoška a strašně si rozumíme,jsem ráda že chodí se mnou do třídy,taková spřízněná duše ....neni sobecká ani urážlivá a má ráda zvířátka ,obzvlášť koně a to se mi na ní hrozně líbí
No nevím, jestli taková jsem, ale snad jo XD, chvála se poslouchá hezky...

Hřbitov

2. listopadu 2007 v 14:58 | ŽvEjKa |  Popelnice xD
Seděla jsem u okna, koukala ven do tmy a poslouchala zvuk deště tříštícího se o zem. Něco mě tam táhlo, ale nemohla jsem ven, bylo pozdě. Tak jsem musela počkat, až rodiče usnou. Hodila jsem na sebe bundu. Vyšla jsem ven nevnímaje kam. Procházela jsem klikatými temnými uličkami, déšť se mi tříštil o obličej a vítr čechral vlasy. Bylo mi příjemné, být jednou po dlouhé době sama- uspořádat si v klidu myšlenky bez toho, že neustále na tebe někdo mluví nebo se tě vyptává, jestli jsi v pořádku, když se tak nepřítomně tváříš.
Došla jsem k malému parčíku a sedla si na lavičku. Teprve teď jsem si všimla, jak daleko jsem od domova. Prohlížela jsem si okolí. Zaujala mě rozbořená zeď. Vždyť... za ní je hřbitov. Bezmyšlenkovitě jsem zeď přelezla a začala procházet kolem starých rozbořených hrobů. Došla jsem k jednomu jinému než ostatní. Hned upoutal mojí pozornost. Byl z bílého mramoru, celý porostlý mechem a na něm položené tři zvadlé kopretiny. Klekla jsem si na mramor, abych si mohla prohlídnout omšelou fotografii dívky, která zde byla pochována. Okamžitě mi projel mráz po zádech. Vždyť to jsem já!
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co se stalo... Jsem pořád u mě v pokoji a ve vlasech mám jen pár kapek deště z otevřeného okna, kterým se proudí studený vzduch.